Základem práce firmy Plus je nejen kvalitní práce vlastních zaměstnanců, ale také spolupráce s oborníky. V rámci projektu Bydlení u lázní mezi ně patří například i známý moravský architekt Marek Štěpán. Jak hodnotí spolupráci s firmou Plus na projektu, co mu přináší práce se studenty či zda se obává umělé inteligence odpovídá v rozhovoru.
Marek Štěpán vystudoval Fakultu architektury VUT v Brně, specializaci novotvar v historickém prostředí a teorie architektury u doc. Drápala. Během studií se věnoval i propojením výtvarné a hudební tvorby, designu, nějaký čas strávil na sochařské škole v Maďarsku.
Od roku 1997 pracuje spolu s manželkou Vandou na vlastním autorském projektu Ateliér Štěpán. Během praxe již spolupracoval s řadou významných osobností z oblasti architektury, např. v ateliéru prof. Ivana Kolečka nebo jako poradce kancléře prezidenta ve věcech architektury.
Ve svých vlastních projektech se inspiruje tradicí a modernismem, rozvíjí archetypální pojetí architektury. Zaměřuje se na projekty sakrálních staveb, novostaveb i rekonstrukcí, které řeší komplexně. Navrhuje i občanské a obytné stavby. Věnuje se pedagogické a teoretické činnosti. Za svou práci získal řadu významných ocenění.
Máte za sebou řadu významných a zajímavých projektů. Na který z nich nejraději vzpomínáte?
Vzpomněl bych Boží muka na Pražmě u chalupy v Beskydech. Byla to má první iniciační sakrální stavba, kterou jsem navíc stavěl společně s kamarády vlastními rukama. Drobná stavbička pro mě měla obrovský význam.
Pak bych zmínil, díky souvislostem, které se během projektu sešly, kostel svatého Václava v Sazovicích. Společenství, nejen církevní, ale i občanské, se kterým jsem spolupracoval, bylo velmi schopné a inspirativní. Situace, která nastala při realizaci celé stavby i kolem návrhu byla velice výjimečná. Díky tomu mohlo vzniknout i výjimečné dílo.
Čím byla dána ta výjimečnost?
Přirovnal bych ji k improvizaci na divadle. Tam taky musíte navázat na herce, který mluvil před vámi, nesmíte ho negovat, protože improvizace by byla v pytli. Tady došlo k souznění po stránce finanční, duševní, i materiální.
Za svou práci jste získal řadu cen. Které si nejvíc vážíte?
Zmínil bych tři ceny. Když to vezmu postupně, tak je to cena Klubu Za starou Prahu za kostel v Šumné u Znojma. Jedná se o cenu, za kterou stojí osobnosti, kterých si velmi vážím. Většinou jsou to historici, teoretici a kunsthistorici. Stavby, které oceňují si vybírají sami, nelze se tudíž nikde přihlásit. Jednoduše vytáhnou, co se jim líbí, a to ocení. Za spolkem stojí například osobnost Rostislava Šváchy.
Na stejném principu získaly v roce 2017 ocenění Sazovice v rámci hodnocení The 10 Best of the Buildings. Jedná se o světově uznávané hodnocení, za kterým stojí kanadští organizátoři. Vytahují stavby z různých konců světa. Vůbec nevím, jak se dostali právě ke kostelu v Sazovicích. V tom roce byly společně s námi oceněny stavby za miliardy proinvestovaných dolarů v Abú Dhabí nebo centrála Applu a mezi tím kostelík v úplně, ale úplně jiných finančních řádech.
A mezi jedno z posledních ocenění, které pro mě moc znamenají, bych zahrnul společenskou Cenu města Brna. Nejde o ocenění, které by zahrnovalo jen jeden obor. Dostávají ho třeba i lékaři, muzikanti, vědci a podobě. Nehodnotí tudíž realizaci konkrétní stavby, ale jde spíše o ocenění komplexu činností daného člověka. Toto ocenění jsem letos převzal z rukou primátorky.
Když hledáte možnosti, jak by výsledné dílo mohlo vypadat, kde berete inspiraci?
No to by mě taky zajímalo. Já si myslím, že to vyplývá z toho, co už jsem zažil, viděl nebo navrhoval. Kombinace empirické zkušenosti a intuice nabyté zkušenostmi. Rozdělil bych čas na chronos - čas, který je daný, běžící a díky němu stárneme, a kairos - čas výjimečný, bohatý na zajímavosti, myšlenky… a právě v něm se to děje. Takhle bych to rozdělil, ale proč to tak je, nedokážu logicky vysvětlit.
To bude asi talent. Přednášíte studentům na fakultě architektury VUT. Čím je pro vás zajímavá práce se studenty?
Z mého pohledu jde o obohacující kontakt s nejmladší generací architektů. Pro mě je zajímavé sledovat pohled mladých a vnímat, kam se náš obor posunuje. Naopak já jim můžu přinášet zkušenosti, něco je naučit. Takže je tato práce založená na vzájemné výměně a modelu win-win. A to si myslím, že je pro obě strany zdroj inspirace, osvěžení a udržitelnosti.
Dnes je často skloňovaným tématem umělá inteligence. Máte obavu, že AI ohrozí i vaši práci?
Ani v nejmenším nemám obavu. Umělá inteligence je skvělý nástroj na vykrádání autorských práv, ale nemyslím si, že nahradí lidskou intuici. Umělá inteligence si nedokáže dát dohromady všechny souvislosti. Může být dobrý pomocník a zlý pán. Myslím, že díky ní dojde k podobnému zlomu, jako když se rýsovalo tužkou a přišly počítače. Architektura se trochu změnila, ale architekti jsou tu stále.
Používáte AI k něčemu?
Moc ne. Se studenty někdy děláme nějaké pokusy, ale vznikne z toho vždycky nějaká komická záležitost. Myslím si, že i práce s umělou inteligencí bude do budoucna potřebovat odborníky. Podobně jako jsou specialisti na vizualizace nebo se někdo zabývá BIM modely budov, tak bude i specialista na AI.
Spolupracujete s firmou Plus na projektu Bydlení u lázní. Proč jste se rozhodl tuto spolupráci přijat?
Kvůli lidem, kteří se kolem tohoto projektu pohybovali. Vlastě u většiny mých prací nejde jen o téma, které se zpracovává, ale také o osoby a osobnosti, které za ním stojí. A to jsem vyhodnotil u Bydlení u lázní jako přínosné.
Čím vás tento projekt zaujal? Jestli teda vás něčím zaujal?
Já si myslím, že mě zaujalo hned několik rovin. První je, že projekt míří do černého v době, kdy je skoro nedostupné bydlení a tento se právě na bydlení orientuje. Takže jde o společensky pozitivní téma. Druhá je, že jde o Hodonín, což je právě velikost města, kterou mám rád. Jsem spíš takový maloměšťák…. A třetí rovinou byl profesionální přístup společnosti k developmentu, který mě oslovil.
Jak se vám s námi spolupracuje?
Dobře. Je znát souhra všech stran. Osobně se těším i na to, jak se bude projekt lokality u lázní dál vyvíjet. Zajímá mě, zda se bude dařit naplňovat nejen urbanistickou a architektonickou kvalitu, ale i stanovená čísla. Souvislost ekonomiky stavění a estetiky je z mého pohledu velmi zajímavá. Takže jsem zvědavý.
Děkujeme Marku Štěpánovi, že si ve svém velice nabitém rozvrhu našel čas i na nás. Přejeme mu, ať se mu v další práci daří.
Vytisknout stránku
