Podporujeme sport v regionu

Právě probíhá mistrovství světa ve fotbale a my s napětím sledujeme, kdo se stane vítězem. Svoje čekání si krátíme rekapitulací toho, jak se dařilo fotbalovým klubům, které jsme letos podpořili. 

V letošním roce jsme podpořili například FK Hodonín. Jak spolupráce s klubem začala a jak se Hodoňákům v letošním roce dařilo? I to nám prozradil předseda klubu Vlastimil Polák. 
V druhé části příspěvku si můžete přečíst rozhovor s úspěšnou hráčkou dívčího týmu Nicole Chromečkovou. Ta si letos v říjnu zahrála i v reprezentačním týmu na turnaji v Makedonii. Společně s týmem odehrála zápas proti Kosovu, Rumunsku a Makedonii a podařilo se jí vstřelit celkem 4 góly. V reprezentaci si zahrály hned dvě hráčky FK Hodonín mimo Nicole Chromečkové to byla i Natálie Rupcová. Obě za perfektní hru ocenilo vedení klubu ihned po turnaji, čtěte ZDE.

Můžete nám prozradit, jak jste se ke spolupráci s Pluskou a panem Anovčínem dostali?
Spolupráce funguje od roku 2013, kdy do funkce výkonného ředitele FK Hodonín nastoupil Marián Vasilko. Spolupráce byla navázána díky jeho dlouholetému přátelství s rodinou Anovčínových. Za spolupráci jsme moc vděčni, vážíme si jí a STAVEBNÍ FIRMĚ PLUS moc děkujeme.

K čemu podpory sponzorů nejčastěji využíváte?
Podporu sponzorů nejčastěji využíváme k pokrytí běžných provozních výdajů, jako jsou pronájmy sportovišť, doprava, pořízení sportovního materiálu, tréninkových pomůcek, na podporu projektu Školky v pohybu či nákladů na trenéry. 

Jak se vám letos dařilo?
V sezoně 2021/2022 se nám podařilo s týmem dospělých postoupit do 3. ligy. Dále máme úspěchy v podobě pravidelné účasti našich mládežnických hráčů v krajských výběrech a v kategorii dívčích týmů se tři holky dostaly do kádrů reprezentace ČR WU15. Za úspěch považujeme fungující projekt Školky v pohybu, díky kterému zajišťujeme dětem v MŠ 1x týdně pohybovou činnost řízenou našimi trenéry. V současné době je do programu zapojeno jedenáct školek z okresu Hodonín.

Jaké plány máte na příští rok?
Chtěli bychom se s týmem mužů stabilizovat ve třetí lize a patřit do horní poloviny tabulky. V mládežnických kategoriích pokračovat ve výchově talentovaných hráčů a hráček a neustále vylepšovat podmínky pro tréninky a utkání. Chtěli bychom taky zrekonstruovat hřiště v Rybářích, zrekonstruovat travnatý povrch a vybudovat tribunu, čímž by vzniklo kvalitní typicky fotbalové hřiště. Na přípravě projektu nyní pracujeme tak, abychom mohli v roce 2023 žádat o dotaci z programu NSA.

Následuje rozhovor s úspěšnou hráčkou.

Nicole chromečková Když do balonu kope holka
Jednou z úspěšných hráček hodonínského „efkáčka“, které do kádru reprezentace ČR WU15 dostala, je Nicole Chromečková z Dolních Bojanovic. Nicole pochází z fotbalové rodiny a je nejmladší ze čtyř sourozenců. Letos dokončuje 9. třídu. Už druhým rokem navštěvuje základní školu v Brně, která spolupracuje s fotbalovou akademií FAČR. Díky zaměření školy hraje fotbal, tréninky jsou zaměřené i na všestranný rozvoj s prvky gymnastiky. Hraje v dívčím týmu FK Hodonín první moravskou ligu. V posledním zápase podzimní části sezony vstřelila Nicole hned 5 gólů. S celkovým počtem 19 vstřelených branek tak vede tabulku střelců 1. moravské ligy dívek. A není se co divit, protože střílí bez problémů pravou i levou nohou. Po dokončení základní školy se chce dál věnovat fotbalu v některé z předních fotbalových akademií v Čechách nebo na Moravě.

Poslední rok řešila Nicole zdravotní problémy s kyčlí. Teď už je zase fit, hraje „jako o život“ a slaví úspěchy. Jedním z nich byla nedávná nominace do dívčí fotbalové reprezentace WU15 na mezinárodní turnaj v Severní Makedonii. Naše reprezentantky turnaj vyhrály, v posledním zápase porazily Severní Makedonii 8:0 a hattrickem se blýskla právě Nicole. Kdo ji v lásce k fotbalu nejvíc podporuje a co má na fotbale ráda? I to se dočtete v rozhovoru.

Nikčo, bylo pro tebe jednoduché odejít do školy do Brna?
V Bojanovicích jsem byla moc ráda. Lehké to vůbec nebylo. Rozhodla láska k fotbalu a touha posunout se dál.

A jak se ti v Brně líbí?
Přístup trenérů, učitelů je opravdu osobní. Jediná nevýhoda je, že jsem ve třídě jediná holka mezi dvaceti kluky.

A jak to zvládáš?
Je to náročné. Kluci se mnou moc nemluví. Závidí mi, že jsem lepší než oni (směje se).

Kdo tě k fotbalu nejvíc vedl a kdo tě podporuje?
Podporuje mě celá rodina. Mamka, taťka, sourozenci, švagr se švagrovou a nesmím zapomenout ani na babičku a strýca Vavrysa, za kterým chodím se svýma bolístkama. Vlastně mamka s taťkou trénují i náš hodonínský dívčí tým. Takže se mnou prožívají každý zápas.

Na jakých pozicích už jsi hrála a která ti nejvíc vyhovuje?
Vyzkoušela jsem si snad každý post, ale nejvíc mi vyhovuje útočník nebo střední záložník.

Zkoušela jsi to i v bráně?
Ano, zkoušela. Naši říkali, že i tady bych se uplatnila.

V čem jsi dobrá? Jaká je tvá nejsilnější zbraň?
Sama za sebe to těžko hodnotím, ale podle trenérky Olgy z reprezentace jsem technicky vyspělá s citem pro hru a kombinaci, dokážu hrát na více postech, ale jsem někdy zbrklá a na tom bych měla zapracovat.

Jak vypadá tvůj den?
V šest hodin mám budíček, v sedm odjíždím z intru do tréninkového centra na snídani a mám ranní trénink. Pak mám čtyři vyučovací hodiny ve škole, potom odpolední trénink a kolem páté se vracím na intr, kde následuje příprava do školy a protahování. Trénink máme třikrát za týden dopoledne a čtyřikrát odpoledne.

Jaké fotbalové úspěchy už jsi oslavila?
Už jich bylo celkem dost. Jeden z největších je určitě ten, že jsem se dostala do Brna na akademii, první starty za reprezentace a za jeden z největších považuji, že jsem v deseti letech vyhrála na E-on capu individuální soutěž ve fotbalových dovednostech. Za odměnu jsme jeli pak celá rodina do Monaca. Hodně pro mě znamenal také úspěch na soustředění s holkama ze Sparty, kde jsem byla zvolena Osobností soustředění. Za odměnu jsem pak měla možnost zatrénovat si s ženami z áčka Sparty.

No, a stačila jsi jim?
Určitě je to velký rozdíl a musím se přiznat, že mě hodně brzdila nervozita.

Máš nějaký cíl, kterého bys chtěla dosáhnout?
Chtěla bych se udržet i nadále v reprezentaci a v budoucnu si zahrát v zahraničí.

Kde v cizině by tě to lákalo nejvíc?
Vždycky mě nejvíc lákala německá Bundesliga. Ale Anglii nebo Itálii bych se určitě nebránila.

Čím bys chtěla být, pokud bys nehrála fotbal? A proč?
To zatím nevím. Rozhodně bych chtěla zůstat u sportu, třeba jako trenér, kondiční trenér, fyzioterapeut, sportovní psycholog nebo tělocvikářka.

Hrála jsi už i ve smíšeném týmu. Jaký je rozdíl ve hře s holkama oproti klukům?
Raději hraju s klukama. Je tam větší rychlost, musím rychleji vyhodnotit situaci. Mezi holkama je to víc o technice.

Jaké je hrát proti družstvu mužů v porovnání s družstvem holek?
Proti klukům je to náročnější po silové stránce, protože v tomto věku už jsou vyšší a silnější než my – holky.

Nevadí ti, že fotbal je u nás pořád vnímaný spíš jako mužská doména? Máš pocit, že se ten pohled mění?
Tak jasně, že mi to vadí, ale na druhou stranu je to mnohem lepší než třeba před deseti lety. V Anglii se už dnes bere ženský fotbal jako běžná věc. Věřím, že to zažijeme i my v Česku. Výsledky reprezentace našich žen dokazují, že u nás je ženský fotbal na dobré úrovni.

Co tě na fotbale baví?
Baví mě, že je to kolektivní sport. Porážku i radost z vítězství prožíváme společně.

Co tě na fotbale nebaví?
Nebaví mě častá nespravedlnost ze strany rozhodčích.

Máš čas i na nějaké další koníčky?
Na jiné koníčky už mi čas nezbývá. Jsem ráda, když si najdu čas na mrňata z rodiny.

Jste fotbalová celá rodina. Máte příležitost si občas spolu zakopat? Třeba na rodinné oslavě nebo tak?
Tak k tomu jsme se, bohužel, zatím nedokopali. Ale každopádně je to výzva. Musíme co nejdřív, dokud ještě taťku poslouchají nohy.

Jak jsou na tom tvoji sourozenci? Hraje ještě některý?
Aktivně hrají ještě všichni. Jeden brácha hraje v Rakousku, druhý v Šardicích a starší ségra konečně přestoupila do Hodonína, tak už čekám na leden, jak oslavím patnáctiny, abychom si spolu mohly taky čutnout. To bude pro nás takový malý fotbalový svátek.

Děkujeme Nicole za milý a upřímný rozhovor. Jménem celého redakčního týmu přeji hodně zdraví, ať jí to „stále střílí“, daří se jí na hřišti i mimo něj a plní se jí fotbalová i osobní přání.

A.Č.

Vytisknout stránku Vytisknout stránku1. 12. 2022, 14:16