Velkou euforii z vítězného tažení zažil začátkem května hodonínský klub stolního tenisu. Finále bylo sice dramatické, ale o to větší byla radost ze získání titulu.
Rozhovor s úspěšnou hráčkou Karin Grofovou, která byla hrdinkou i letošního finále, jsme přinesli nedávno, dnes přidáváme další úspěšnou hodonínskou hráčkou Annou Klempárovou.
Dvacetiletá pingpongistka Anička je studentkou Masarykovy univerzity v Brně, Fakulty sportovních studií. I když žije a pochází z Hradce Králové, už od svých šestnácti let hraje za hodonínský pingpongový klub SKST Hodonín. Kolikrát týdně trénuje? Jakého úspěchů už za svou pingpongovou kariéru dosáhla? A jak se dá skloubit studium a sport? Odpovědi najdete rozhovoru.
Aničko, baví tě studium?
Ano, zatím ano. Jsem ale teprve v prvním ročníků a čeká mě poslední zkouška.
Je náročné skloubit sport a studium?
Ano, je. Bydlím v Hradci Králové, studuji v Brně a trénuji v Hodoníně. Tak je to náročné časově i logisticky. I když domů do Hradce jezdím jen o víkendu.
Od šestnácti let hraješ v Hodoníně. Proč jsi se rozhodla přejít tak daleko od domova?
V Hradci to neklapalo lidsky, tak jsem se rozhodla přejít. Hodonínský klub měl dobrou pověst. Věděla jsem, že je na dobré úrovni po stránce tréninkové.
A jak se ti líbí kolektiv v Hodoníně?
Je moc fajn. Líbí se mi tu.
Od kolika let vlastně hraješ?
Od sedmi let.
Kdo tě k tomu přivedl?
Taťka. Hraje divizi mužů, takže ping pong byl u nás doma sportem číslo jedna.
Nutil tě někdy taťka do hry?
Ne, to ani nemusel.
Co považuješ za svůj největší sportovní úspěch?
Před rokem jsem vyhrála Mistrovství republiky a letos jsem dosáhla na páté místo v družstvech na Mistrovství Evropy. To je pro mě dobrý výsledek.
To je skvělý výsledek. Co vlastně považuješ za nejdůležitější vlastnost sportovce, který chce něčeho dosáhnout?
Musí mít disciplínu a vůli vydržet. Nevzdat se, i když to občas nevychází podle jeho představ.
Co děláš, když se ti nechce na trénink?
(směje se) Stejně jdu. Trénujeme dvakrát denně. Ráno musím přijet na trénink z Brna. Potom jedu do školy a odpoledne po škole zase trénink v Hodoníně. Časově je to náročné, ale když chci mít výsledky, tak se nedá moc říct, že se mi nechce.
Jak trénink probíhá?
Trénuje nás trenér reprezentace Jaroslav Mikeska. Cvičíme celkovou kondici i hru. Začínáme obvykle rozběháním, skákáním přes ohrádky, pohybové aktivity, kombinace, zápasy. Po tréninku děláme třeba kondici, v létě běháme.
Jak se dá vlastně dostat do družstva české reprezentace?
Musíte být v žebříčku do pátého místa, vyhrát nějaké bodovací turnaje…
Jak jsi na tom momentálně v žebříčku ty?
Jako juniorka jsem byla třetí. Letos jsem přešla mezi ženy a tady už je to složitější. Jsem momentálně do patnáctého místa.
Tak to už máš za chviličku. Jak odpočíváš… pokud máš náhodou čas?
Času je opravdu málo. Přes týden trénujeme, o víkendu hrajeme. Jednou týdně se snažíme jít do lázní tady v Hodoníně. Využíváme sauny, jdeme do vířivky. Tohle je pro mě opravdu relax.
Nějak mi nevychází čas na učení do školy… kdy se učíš?
No právě… mně to taky nevychází (smeje se), je to těžké. Navíc musím chodit brzo spát, protože jinak bych se rozhodně neprobrala.
Chodíš třeba i na nějaké diskotéky?
Na co? (směje se) Co to je diskotéky? Ne vážně… na zábavy chodím spíš v létě, když máme volno.
Takže míváte z klubu v létě volno?
(směje se) Jo, celých čtrnáct dní.
Když jsi tak pořád mimo domov, nechybí ti během týdne rodiče?
Dřív to bylo horší. To mi bylo smutno. Teď se snažíme vidět co nejčastěji, třeba jednou za čtrnáct dní. Aspoň si nelezeme na nervy a nehádáme se. ?
Kdo tě ve sportu nejvíc podporuje?
Rodina. Mamka s taťkou a mladší brácha, který ping pong dřív taky hrál. Až když jsem přešla do Hodonína, tak taky skončil. Teď chodí spíš do posilovny. Velkou podporou je i trenér.
Co tě motivuje, když se ti nedaří?
Měla jsem těžší období. Nevyhrávala jsem… Nebo teď nedávno jsem pro změnu měla moc učení a nestíhala jsem trénovat, protože jsem byla unavená… V takových chvílích se snažím vybavit si výsledky, kterých jsem už dosáhla. Zopakovat si, proč to dělám a co mi hra dává… tím se zase namotivuju.
Máš i svůj sportovní vzor?
Sleduju různé sportovce, ale nikoho konkrétního. V ping pongu se mi líbí třeba Iveta Vacenovská, která hrála i za Hodonín. Má svoji fotku na hale, byla také součástí reklamy. Momentálně má tříletá dvojčátka, tak na nás nemá moc čas, ale občas se na nás jde podívat, kontroluje tréninkové deníky.
Co to obnáší vést si tréninkový deník?
Vedeme si přesný rozpis tréninků, cvičení, ale taky cestování. Když potom prohráváme, tak se jde do záznamů a zjišťuje se, co mohlo být příčinou prohry.
Už víš, co budeš dělat, až nebudeš moct hrát aktivně?
Ty jo, tak o tom jsem nepřemýšlela. Budu hrát pro zábavu (směje se). Možná bych se chtěla zaměřit i na trénování. Ve škole se teď zaměřuji na obor regenerace a výživa ve sportu, takže záleží, jak se to bude dát využít.
Co to konkrétně znamená, co budeš umět?
Měla bych umět třeba správně rozepsat sportovci jídelníček. Těch možností bude asi víc.
Co tvým největším cílem?
Sportovním cílem je pro mě hrát co nejlíp to půjde a vydržet co nejdýl. A životním cílem mi je být šťastná a mít spokojenou rodinu.
Kdyby sis mohla splnit jakékoliv přání, co by to bylo?
V ping pongu by to bylo třeba vyhrát olympiádu.
Děkujeme Aničce za velmi milý rozhovor, přejeme ať se jí podaří vydržet hrát co nejdéle a splní se jí sen o šťastné a spokojené rodině.
Vytisknout stránku
